Bílí muž v africe

Martin mi píše denně email o svém každodením životě v Africe.Vybrala jsem pár uryvku,doufám,že omluvite,že je to vytžené z kontextu a že si taky počtete jak já.

byla voda na Assemův mlýn. Navrhl pouliční bazar ve starém městě. Roberto, Antonello a Ivan s nadšením souhlasili. Netušili, že je čeká hodinový pochod horkem a vysokou vlhkostí. Já už jsem s Assemem dva pochody absolvoval a tak jsem nenamítal a se špatně skrývaným úsměvem vyrazil s nimi. Jen bych se rád zmínil. Kluci si můj nákup rozdělili do batohů. Já nesl jen piškoty a cigára. A to měli ještě svůj nákup. Assem v čele šel tempem olympijského běžce. Platil žebrákům za průchod a tak razil cestu. Po půlhodině se mi kluků zželelo. Navrhl jsem taxi. Stojí asi třicet českých korun kamkoli. Assem jim řekl, že je to za rohem. Tak se pokračovalo. Oni totiž nevěděli, že pro něj za rohem znamená dalších pět kilometrů. Situace se přiostřila, jakmile jsme opustili jakžtakž civilizované ulice. Začali na nás dotírat. Vešli jsme na hranici starého města, kde začinal bazar. Klokot kolem je nepopsatelný. Tisíce stánků. Lidí, Prodávali absolutně všechno na světě. Snad i otroky. Shluklo se kolem mě nekolik chlapců. Ve věku kolem dvanácti. Schoval jsem telefon do kapsy. Ostatní byli v podobné situaci. Začali mě tahat za tričko a kalhoty. Zařval jsem táhněte. Česky, samozřejmě. Rozehnal jsem je mocným máchnutím ruky kolem dokola. Samozřejmě začali nadávat. Postavil jsem se čelem a dal najevo sílu. Stáhli se. Pro ně je normální nedělat nic a žebrat. Něco jiného je ubožák bez nohy a něco jiného jsou tito drzí spratci. Dosáhli jsme nejbližšího stanoviště taxi. To je jednoduché. Stanoviště jsou každých deset metrů. Vzali jsme dva vozy a vydali se zpátky do civilizace. Do útulné restaurace na břehu Atlantiku. Dezinfikoval jsem si všechny odhalené části těla. Křečovité úsměvy mých italských přátel se uvolnily až po druhém pivečku. Na oběd jsem si objednal vepřové. Donesli mi obrovský řízek. Uvnitř byla dobrá vepřová a sýr. Říkali tomu Gordonblue. Pochutnal jsem si a vypil odpolední kávu v klusu. Byli jsme zpoždění a autobus už odjížděl. Celou cestu jsem nutně potřeboval jít na záchod. Buhužel, jako na potvoru jsme udělali zastávku a moje utrpení se stupňovalo. Když jsem konečně doma doběhl do domku, myslel jsem, že se zblázním...
Atlantik čekal a my se sešli za půl hodiny po příjezdu z oběda. S Assemem v čele jsme pískem zdolali asi kilometr na pláž. Oceán bouřil a mocné vlny bušily do pobřeží. Takovou sílu jsem neviděl. Vlny o výšce snad pěti metrů se přelévaly jedna za druhou a zalévaly písek. Kousek od nás stála ropná plošina, opuštěná od testování zdrojů ropy. Šli jsme od ní dál. Vyčíhal jsem si hranici vody a s dostatečnou rezervou pokračoval na suchém místě. Mohutný příboj si prorazil cestu mezi skalisky a nejdříve srazil a potom odhodil moje bezmocné tělo. Křečovitě jsem držel fotoaparát nad hlavou a bojoval s vodou. Vlna se s jekotem vrátil spátky. Mokrý jako myš, jsem vyhledal opravdu suché a bezpečné místo, usedl a s ostatními čučel na oceán. Za chviličku se objevily miriády krabů. Bílí, až průzrační. Pobíhali sem a tam a hledali něco k snědku. Měli jsme jen ořechy. Házeli jsme jim je a sledovali jejich souboje. Strávili jsme hrou asi hodinu... Večer jsem se pořádně vykoupal a očistil si oblečení a boty od písku. Byl úplně všude....

Assemův návrh na svěží procházku byl rázně zamítnut. Lakatoš nás velkoryse zavezl až na bazar. Obklopeni prodavači u stánků jsme se prodírali kupředu. Můj plán byl zcela jasný. Butik s oblečením. Mladé holky tu totiž nosí krásné, dvoudílné šaty s nádherným páskem z kůže. Možná doznívající alkohol. Možná mužná síla, bezcílně proudící mým, dlužno podotknout, stále mladým tělem. Možná kombinace obojího, pomohla mi dosáhnout kýženého obchůdku. Šaty jsem uviděl okamžitě. Pak nastalo vyjednávání. Po půl hodině jsem opustil prodavačku, stejně vyčerpanou, jako já. Šaty jsem si pyšně nesl v tašce. Nechyběl ani pásek. Přidala mi i ohavné tričko. Po pravdě řečeno, spokojeni jsme byli oba dva. Ve výborné náladě zakoupil jsem ještě dvě malby od místního úmělce. Obě s nádherným africkými motivy. Úspěšný nákup završila druhá peněženka z hadí kůže... Nakupování v Africe je zábavné, ale vyčerpávající. Prodavači předstírají srdeční záchvat. Ukazují fotografie svých zbídačených dětí. Tvrdí, že se je pokouším zruinovat

Příště zas vložím další,ted přeji příjemné počteníčko