24.ledna 2013, čtvrtek ráno

Krásné dobré ráno berušky,

tak jsem se konečně rozhoupala, abych Vám napsala, co je u nás nového a jak vůbec pokračujeme.

Od 16. července je ze mě hrdě pracující matka. Po všech peripetiích se sociálkou a paní doktorkou jsem se nakonec musela obrátit na svého zaměstnavatele s prosbou o zkrácení pracovního úvazku. Změny v sociálním systému platné od ledna 2012 jsou totiž natolik úžasné, že zrušili prodloužený rodičák u matek s postiženými dětmi do sedmi let a nahradili jej příspěvkem na péči o osobu blízkou. A aby nám to ještě více usnadnili a zpříjemnili nejen nám, ale také sociálním pracovnicímm, tak zpřísnili kriteria. Výsledkem jsou totálně prací zavalené a utahané úřednice a hromada strašně naštvaných lidí, protože celý listopad a prosinec běhali a vyřizovali a po novém roce to bylo celé jinak a běhali a zařizovali znovu a pak jen dlouho čekali. Jen pro příklad uvedu náš případ, abyste získaly obrázek. Tomáškovi byly tři roky 13. července 2012. O příspěvek na péči o osobu blízkou jsem si však směla požádat až v září, protože mi ještě v srpnu dorazil rodičák za červenec a když dostanete rodičák, tak nesmíte mít podanou žádost o ten příspěvek, protože ten se vyplácí zpětně a tak byste musela vrátit celý rodičák, abyste dostala příspěvek. Hlava vám to nebere? Nebojte, nejste v tom samy. Když jsem tohle vysvětlovala manželovi, tak mi připomněl jednu epizodu Mashe, kde se plukovník Henri Blake ptá desátníka Radara, který mu vysvětloval, jak má podepisovat papíry, jestli tomu vážně rozumí, a on mu odpověděl, že se o to raději nesnaží, protože to zpomaluje práci. Abych to nějak ukončila, tak jsem 3. září podala žádost, po měsíci a půl ke mě přišly pracovnice na místní šetření a peníze jsem dostala až v prosinci. Ano, počítáte dobře, skoro 4 měsíce jsem byla bez peněz.  Do toho byl Tomášek nemocný, takže se mi výplata zkrátila o ošetřovačku. Počítala jsem s tím, že nějakou dobu budu bez peněz, tak jsem si našetřila peníze bokem, ale při tom všem neustálém zdražování a Tomáškovým nemocem mi prostě vydržely dva měsíce. Naštěstí mám rozumného manžela, který prostě řekl, že jakmile mi dojdou peníze  rozpočtu na domácnost, tak mám říct a prostě se bude brát z druhého účtu. 

Jdu pověsit prádlo, tak vydržte, hned jsem u vás zpátky. :)

Uf, hotovo. Jeden by neřekl, že tříčlenná rodinka má tolik prádla. :)

Tak kde jsem to skončila? Už to vidím. Takže od půlky července jsem začala pracovat. Zaměstnavatel mi naštěstí vyšel vstříci a zkrátili mi úvazek na polovičku. Dělám na pasovém a občanských průkazech a zároveň na svém starém odboru administrativu a archivní a spisovou službu. Je to všechno o papírech a to mě strašně moc baví. Moje mamka říká, že já jsem se jako úřednice narodila. Jiné holčičky si s panenkama vařily, česaly a pily čaj a hrály na školu. Moje panenky byly sekretářky a úřednice :). 

Měli jsme docela problém s hlídáním Tomáška, protože školka otvírala až září. Naštěstí zafungovala moje úžasná maminka, která byla ochotná celou svou třítýdenní dovolenou věnovat svému vnoučkovi a každý den brzy vstávat a hlídat ho. Další tři týdny ho hlídal tatínek a poslední týden já.  Vyšlo nám to krásně.

Do školky Tomášek už začal chodit před rokem, pouze na pět dní v měsíci, ale kvůli své časté nemocnosti si to tam moc neužil. Důležité ale bylo, že už byl seznámený s prostředím a tak to pro něj nebyla velká neznámá a první den takový šok. 

3. září 2012 byl tedy Tomáškův veliký den. V práci jsem si vzala dovolenou i na tento den, abych byla k dispozici, kdyby náhodou Tomášek nějak špatně reagoval. Už týden dopředu jsme se dívali na fotky a vysvětlovali si, že Tomášek půjde do školky za klukama, holkama a tetama, že tam bude papat, hrát si a spinkat a až se vyspinká tak, že si pro něj přijedu. Největším problémem se ukázalo vstávání. Běžně Tomášek vstával i v šest, ale do školky se vstává podstatně hůře. Ale zvládli jsme to. Neobešlo se to bez slziček. Naštěstí už jsme měli natrénováno, tak jsme mu dali pusinku a šli pryč. Odpoledne mě paní učitelka ujistila, že plakal jen chviličku a brzy se nechal zaujmout hračkami a knížkami. 

Tak tady bych dneska asi skončila a pokračovat budu zase zítra nebo možná ještě večer, když mi to čas dovolí.

Postupně bych vás tu chtěla každý den seznámit se vším, co se u nás událo. :)

Hezký den.