Moje holky : Pavlinka, Paja.

   Protoze mam holky 13 let od sebe, moje zpusoby vychovy jedne nebo druhe se docela lisi. Bylo mi jednadvacet, kdyz jsem mela Paju. Narodila se cisarskym rezem, protoze byla velika - 50 cm a 4 kila a v poloze koncem panevnim. Vypraveni kamaradek o hroznych porodech jsem pak poslouchala s rozpacitym usmevem. Nejak jsem k tomu nemela co rict. Ani trochu me nic nebolelo. Uspali me a vzbudila jsem se a byla jsem mama. Pak to bolelo docela dost, ale vydrzet se to dalo. A kdyz jsem nektere ty pribehy slysela, byla jsem rada, ze jsem toho zustala usetrena. Holkam jsem se smichem rikala, ze moje dite vedelo, ze jsem malo odolna proti bolesti, tak me toho usetrilo. :-) Horsi to bylo s kojenim. Nechtela jsem kojit, a cim vic jsem se Pavliny pusinky bala, tim vic ona se po mne sapala, tim vetsi apetit mela. ( Zustal ji do dneska ) Kojila jsem 6 nedel a vzdala to. Kazdy den jsem aspon volala k doktorce coze tomu diteti je, ze porad place a place. A doktorka - place hlady. Dostala Nutrilon, pak Sunar a spaly jsme celou noc.Vychovala jsem ji od jejich peti let sama. S jejim tatou jsem nebyla prakticky od narozeni. Byl jeste hodne mlady a ze vseho nejradej prohanel holky. Mela jsem od jejich tri mesicu pritele, ktery, ale po peti letech zemrel. Rozpadly se mi tim hodnoty, musela jsem se odstehovat od jeho rodiny... Zivot se mi otocil o 180 stupnu.

   Pak jsem to tak nejak vselijak flikovala. Myslela jsem, ze se z Plzne nikdy neodstehuju. A najednou jsem bydlela v Hornim Slavkove u kamarada a pracovala v Karlovych Varech. Nase deti byli nerozlucni kamaradi, rozumnela jsem si i s jeho zenou, znali jsme se dlouho. Ale nakonec jsme se nepohodli a ja se stehovala do Ceskych Budejovic ke zname. Ani to nebylo ono. Chvili jsem pak bydlela zas u rodiny zemreleho pritele, ale ... to fungovat nemohlo. Podivala jsem se i do Domova pro matky s detmi v tisni, lidove " azylaku ". Zkusenost, ktere bych radsi zustala usetrena. Nejsem az tak prizpusobiva a prisla jsem si tam proste jina. Jako nekdo, kdo tam nepatri a nikdy nepatril.Moje dcera to kupodivu snasela dost dobre. Kamaradila se s detmi skoro okamzite kdekoliv jsme byli. Uz odmalicka byla tzv. " vsudezdejsi". Vzdycky se nejak dokazala zaradit mezi deti at uz byly bohate nebo chude, porad me tahala mezi lidi, byla vesela, divoka - nekdy az moc, sahala na kazdeho psa, ktereho jsme potkaly - coz se neodnaucila do dneska. Psy ma rada a oni ji milujou. Zato ja z toho div nezesedivela. Sotva se naucila chodit, hnala se ke kazdymu psovi v okoli. A jak ho jednou popadla, jen tak ho nepustila. Jak jsem nekde zahlidla stene, stacela jsem smer nasi cesty jinudy v pameti zive, jak jedno stene Paja div neudusila, jak ho k sobe tiskla, ze ho neda, ze je to jeji pejsek. Jednou takhle popadla lemura v zoo - pustila ho, nastesti. Ale on ji potom kousnul.

   Skolku Paja milovala, byla na okraji mesta u lesa. A na zahrade se obcas objevilo i nejake to zviratko. Jednou ji kousnul plch zahradni. TAkova myska. Ucitelka ji ukazovala detem v nejake skrysi, vsechny deti se podivaly, jen Paja si pro mysku sahla a ta se nechtela nechat. :-)

   Kdyz jsem se konecne propracovala k bydleni v mestskem byte, bylo Pavle skoro deset let a ja chodila do prace do tovarny na 12 hodin denne 4 dny v tydnu, abych o vikendu bud nabirala sily nebo chodila na brigadu prodavat dzus. Bylo mi hrozne, ze nevim, kde zrovna je, kdyz jsem v praci, obcas jsem poslala kamaradku na kontrolu a protelefonovala majlant, jen abych mela aspon trochu povedomi o tom, co ta holka dela.

   Chlapi me nezajimali, mela jsem svych starosti dost, financne mi trochu pomahal tata a obcas hlidal malou o vikendu, kdyz jsem byla na brigade. S mamou se nestykam.

  Jasne, ze obcas se mi nejaky libil a nekdy jsem se libila i ja jemu, ale nikdy jsem to nebrala vazne, nechtela jsem se vazat a " vedela jsem ", ze rodinu mit nikdy s nikym uz nebudu.

   Jenze... :-)