Mareček 7. měsíc (říjen)

SEDMÝ MĚSÍC

Další krásný měsíc je za námi. Měsíc, který jsme si opět zase hodně užili. Nicméně jsme toho nestihli tolik, protože jsem byla týden nemocná. Očekávala jsem, že to Mareček ode mě také chytí, ale je to chlap statečná a nic takového se nestalo!

Papám sám

Co zvládáme: 

V dovednostech lezení jsme se moc dopředu neposunuli. Šoupne si obě dvě nožičky pod prdelku, ale než mu dojde, že by měl něco dělat i s rukama, je čumákem zabořený v zemi a nemůže se hnout. Marně mu s tátou ukazujeme, jak se správně leze :oD. V převalování jsou z nás odborníci, zvládáme to kdykoli, kdekoli (nejlépe v noci a v postýlce, zaseknout se o šprinclíky je přeci velká legrace). Po kontrole kyčliček nemusíme dávat totiž plíny navíc a do druhé dne se převaloval. Ovšem je pravdou, že jen na jednu stranu - druhou s ním trénuju já (aby se nám správně rozvýjely obě hemisféry mozku). Mluvení - mňam, mňam jsme krásně rozvinuly, jsou přeci úžasná místa, kde se tak dá mluvit - třeba při vítání občánků, když je v celém sále ticho. Jednou se nám zadařilo povídat i pár slabik, ale jinak nic moc. Nejčastěji mluvíme s rukou či dudlíkem v puse - přeci nám nemusí být rozumnět, hlavně že halekáme. Když je malý na bříšku a vidí nějakou hračku, tak se za ní točí, co to jen jde. Jo a nebo když je v dohledu televize, to uděláme cokoli, abychom na ní viděli. Jako velkou dovednost si teď osvojil krčení nosu - opět kdykoli a kdekoliv a v co největším množství. Všechno strkáme do pusy (i tátu a mámu - ale paní doktorka říkala, že je to tak správné, že ho máme nechat, protože se tak rozvíjí jeho mluvené slovo). V chození na nočník se zdokonalujeme - někdy se nám to zadaří až čtyřikárt denně (a jednou se nám zadařilo počůrat mámu :oD). Začali jsme dělat "berany, berany, duc" u čehož se Mára také trošičku zapojuje, dále nás baví "kde je máme" nebo "kde je táta". (Martin sedí na židli a má Máru na svém břiše, tedy čelem k sobě. Já sedím za ním na menší židli. Vždycky se na nějaké straně Marečkovi ukážu a zase zmizím. Když mě není vidět, tak táta říka "kde je máma, kde je máma" a Mára se buď kouká na místo, kde mě viděl naposledy a nebo kde mě očekává, že budu). Tento měsíc jsme se ani nevážili a ani neměřili, další kontrola u paní doktorky je až za měsíc. 

                     Krčení nosu                                            Ochutnavač

Zajímavé akce:

ZOO - opět jsme se zašli podívat do zologické. Blíží se nám totiž konec sezony a tak než zviřátka půjdou spát, tak se na ně musíme jít ještě podívat. I zde děláme ohromné pokroky, vydrželi jsme být vzhůru dokonec k pátému zvířátku. A pak se Mareček ještě probudil u lachtanů a tam si to moc užíval. Koníci ho jako vždy nadchli. U žiraf jsem ho vynesla na takovou vyvýšeninu, takže jim koukal skoro do očí (a asi jsme se jim taky líbili, protože přišli o hodně blíž). Slon se tam jen válel a vypadal jak chcíplej, tak ten ho moc neba. Pak tam jsou mývalové, ale byli taky líní a tak jsme šli dál k oslíkům. Jo oslíci, to je něco - furt skáčou ze strany na stranu a honí se po výběhu. Tady chtěl dokonce i z kočárku a asi 10 minut pozoroval ten shon. Následovali poníci a velbloudi. Ty mi ho tak unavili, že po chvilce usnul. Pak jsme sešli dolů k lachtanům a tady se nám Mára opět probudil. Dostal baštu a pak je pozoroval. Ale největší radost měl z opiček, sedli jsme si tam ke kleci a oni hopkali a hopkali. Mára nevěděl, na kterou se koukat dřív. 

Koníci - Mareček se prvně setkla hezky z blízka s koněm. Ve stájích jsme se sice byli podívat, když byl Mára úplný prcek, ale to jsme ho nevyndávali. Tentokrát si táta jen užít svůj vánoční dáreček z loňska, kdy jsem mu koupila několik vyjížděk na koni. Martin dřív hodně jezdil, ale pak se tam nepohodl a dal koníkům vale. Je pravdou, že to skončil školu, našel si práci a prostě už neměl tolik volného času. Nicméně na ty koně jsme se jezdili aspoň se kouknout. Takže tentokrát si vzal veškerou svou výbavu. Byl nám přidělen krásný hřebec. Martin ho čistil a když se kluci očuchali a "potykali", tak jsme vyndali Máru. Dávala jsem mu šáhnout na koníčkovu srst. To se mu moc líbilo, protože byla krásně hebká. Pak ale najednou koník rychle otočil hlavou a Mára se vylekal. Proto jsem s ním rychle vycouvala a pozorovali jsme konika jen z poza vrat. Po chvilce se Mára uklidnil a zase začal natahovat ručku. Ale to už si tátu vyzvedala jedna slečna a jeli na tu vyjížďku. My jsme si s Márou prošli stáje, koukli do restaurace, navštívili kozy :oD a okoukli svatebčany (shodou okolností totiž byla na statku i nějaká svatba). Mára si zdřímnul a najednou se nám už taťka vracel. Mára ho sledoval z autosedačky a div že u toho nevystoupil. Martin mi řekl, ať mu ho podám. A tak Mára prvně viděl, jak vypadá svět z koňského hřberu. Mám dojem, se že mu to moc líbilo a možná nám v rodině roste další "koňák". 

Hopsadlo - abychom Marečkovi trošku zpříjemnili a osvěžili život, nainstalovali jsme mu hopsadlo. Dlouho jsem hledala na netu, abych nějaké koupila. Ale žádné se mi nelíbilo, nebo bylo příliš drahé. Svěřila jsem se tetě, jak se mi nedaří a ona mi řekla, že hopsadlo je u nich ve sklepě :o). Prostě neuvěřitelná náhoda. Takže jsem si ho donesla dom, omyla a taťka dostal bojový úkol montáže. Čekali jsme asi 2 týdny, než se houpadlo houpalo, ale když se to konečně povedlo, měli jsme všichni radost. Myslím si, že největší měl Mareček. Rád se houpe a nebo jen tak v něm poskakuje. Zatím mu nedávám nožičky skrz otvory - má tam deku a polštář, aby to měl pohodlné, vystlané. A jemu to zatím takhle stačí. Taky z něj vidí na mě do kuchyně, takže je to pan "spokojenka". 

• http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/122

Židlička - taky jsme se konečně rozhoupali a dovezli mou starou židličku k nám domů. Je to dřevěná židlička, ze které se dá udělat i židlička se stolečkem. Mám na ni krásné vzpomínky. Mareček ji hned ozkoušel a nevypadalo to, že by se mu v ní nelíbilo. Nicméně, bylo na ní vidět, že už není nejnovější a tak ji táta celou obrousil a znovu nalakoval. Židlička zatím odpočívá ve sklepě - aby pořádně vyschla a taky proto, že Mára tedy ještě nesedí. Ale už se těším, až ho do ní usadím a on bude baštit v sedě. Babička mu do ní chce ještě ušít takový sedací popruh, aby nám nepropadl. Protože on je tak hbitý a šikovný, že by se mu to určitě povedlo. 

Spinkání - i ve spinkání se nám něco změnilo. Rozhodla jsem, že když už mu bylo půl roku, je na čase, aby spinkal sám. Čekala jsem, jak velký neúspěch to bude mít, ale jak se zdá, jemu to vůbec nevadí. Ba naopak, s odstupem času můžu říct, že se mu spí líp. Dřív jsme ho budili naším převalováním a nebo mojím věčným smrkáním, ale teď ho nikdo neruší. Nevýhodou teda je to, že když v noci začne frflat, tak halt musím vstát a jít do vedlejšího pokoje, na druhou stranu, stejně bych musela vstát a jít mu udělat baštu, takže vlastně vše při starém. 

• http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/124

Očkování TBC - tak už máme za sebou i toto očkování a musím říct, že Mára byl statečňák. V úterý proběhla zkouška a jelikož jsme byli bez reakce, mohli jsme v pátek dostat očkování. Mára byl opravdu úžasnej. Možná za to mohla i sestřička, která na něj celou dobu mluvila a nebo že byla tak šikovná. Kluk pozoroval, jak si bere jehlu, jak já ho držím, jak do něj tu jehlu zabodla, stříkla mu tu tekutinu a ani nepípnul.

Koukání na telku - nevím, jak na tom jsou vaše děti, ale ten náš by udělal snad cokoli, aby viděl na telku. Občas, když ho pozoruji, jak je ochoten se zkroutit a nebo dokonce položit hlavu, když je na bříšku jen z toho důvodu, aby mohl pozorovat ty pohybující se obrázky, tak jen žasnu. 

Návštěva u kamarádky - tak naší kamarádce těhulce se už narodili kluci :o). Jeden je taky Mareček a jeden je Radímek. Byli jsme se na ně s Márou jen mezi dveřma podívat. Jsou tak malinkatí. Takovej prďola nebyl Mára ani když se narodil. Malej byl tak nadšenej těma škvrňatama. Stále na ně koukal. Z jednoho na druhýho a furt se usmíval. Ve chvíli, kdy jsem je začala fotit, tak se mu to teda moc nelíbilo, ale když jsem pak vyfotila i jeho, tak byl spokojenej. Tak ať krásně rostou!! 

Rodinná oslava - jelikož jsme opravdu veliká rodina, tak každou chvíli má někdo nějaký svátek, nebo narozeniny. A tak jsme se zase jednou sešli u mamči, abychom se všichni viděli a něco spolu oslavili. Mareček šel z ručky do ručky a nejlepší bylo, že se mu to líbilo. Každej ho naučil něco nového - strejdové ho učili lumpárny, sestřenice o něj pečovaly tak něžně, aby se nerozpustil a bratranci - ten menší se ho bál vzít a ten větší s ním naopak zacházel, jako zkušený taťka :oD. 

                 Vyplazování jazyka se strejdou                Postavování s druhým strejdou

Plaváníčka - jelikož chodíme každý týden na plaváníčko, tak jsme za měsíc absolvovali přesně pět hodin. Je to paráda vidět, jak se to Márovi líbí a jaké dělá pokroky. Jeho prstíčky jsou hbytější, nebojí se položit se na vodu, trénujeme "berany, berany, duc" a teď na poslední hodině mu dokonce instruktorka dala hlavu pod vodu 2 krát a Martin 1x. Malej vždycky zadržel dech a nezakuckal se. 

• http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/120, 
• http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/130, 
• http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/129

Foceníčko - jelikož moc ráda fotím, tak jsme udělali i pár opravdu krásných foteček. Jelikož jsem tam ale chtěla mít i celou rodinku, tak jsem požádala bráchovu dceru, aby mi šla asistovat. A musím říct, že to opravdu stojí za to!

• http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/127

Vítání občánků - a to nejlepší na závěr, máme za sebou vítání občánků!! Mareček je už občánek!!! Byla to prima akce, ač se Márovi ze začátku moc nelíbila. Pro fotečky si půjdu asi v tomto týdnu, ale jak jsem se dívala na náhledy, vypadají moc krásně - bude se to moc hezky vyjímat v jeho fotoalbu.

• http://www.tehotnicek.cz/denicek/40394/clanek/137