Mareček 12. měsíc (březen)

DVANÁCTÝ MĚSÍC

Celý tento měsíc byl v podstatě takovým čekáním na Marečkovi narozeninky. Je to už rok, co nám prcek zkrášňuje náš život a my jsme moc rádi, že ho máme.

Co zvládáme:

Ve vstávání se stal Mára naprostým přeborníkem, ale chození se strašlivě bojí. Jak ho vezmu za ruce a chci s ním udělat krok, tak začne brečet. Takže ho nechávám, on se staví u nábytku, u myčky, u mojich nohavic (tam nejraději) občas se mu podaří přešlapovat, někdy se odváží udělat krok k někomu, ale to s děsem v očích :o). V mluvení jsme teda žádné pokroky neudělali, stále jen mum a didi, snažíme se mu zpívat, povídat, ukazovat v knížkách, ale jemu se prostě moc mluvit nechce, stále říká jen mňam, mamama, bababa, tatata, ale bez smylu - respektive smysl nechápe. Skvěle se naučil reagovat na hesla - pojď mňam (to dostává nějakou mňaminku), skrč se (když podlejzá židle), jak si velikej (tak se naučil to ukázat), kde má očička (ukazuje očička), ale tím končíme. Sezení "na Jánošíka" už pomalu opouští, teď ho pro změnu baví sedět na patičkách (ale také samozřejmě normálně - nožičky dopředu). 

Tento měsíc nás opět trápily nemoci, proto jsme teď pět týdnů nebyli plavat. Nejdřív měl teplotu a kašel, pak ho chytl průjem - byl infekční. Ale teď už je všechno v pořádku. Také jsme byli na roční prohlídec, malej má 78 cm a váží 9520 gr. 

Zajímavé akce:

 Výlet na Ještěd - s tatínkem jsme si udělali výlet na Ještěd. Bylo to moc krásné a moc se nám tam líbilo. Byl krásný sluníčkový den, sice chladněji, ale rozhled byl úžasný. Vyjeli jsme nejdřív autem úplně nahoru, ale pak jsme to zase sjeli, nechali ho stát v zatáčce, vyndali kočár a vydali se nahoru pěšky. Byl by to opravdu úžasný výlet, kdyby neměl nečekané zakončení. S kočárem jsme se prostě nemohli dostat dovnitř. Všechny dveře zavřené a jediná možnost byla po točitém schodišti. Nedalo nám to a nakonec jsme se tam vyškrábali - chtěla jsem Marečkovi koupit pitíčko a dopřát mu, aby si tam dal svačinku. Jaké bylo mé překvapení, že se mi nepodařilo koupit ani pitíčko a ani obyčejná voda v lahvi - neměli. Trošku zklamání, ale nedá se svítit. 

Focení s harmonikou - v rodině máme už delší dobu harmoniku. Mamka na ní hrála, když byla malá. Když jsem byla já, tak jsem s ní na balkóně plašila sousedy. Dnes je Mára malý ... a on je s ní focen :oD. 

Výlet na Libereckou Výšinu - výlet sem neměl chybu. Možná maličkou a to, že táta byl líný a vyvezl nás až nahoru autem. Místo je nově opravené a je v něm docela hezká restaurace a co víc, mají tam rozumné ceny. Po tom, co si tam malý zbaštil svou část zmrzlinky s ovocem, jsme se šli ještě podívat na rozhlednu - opravdu nádhera. 

Zimní focení - prosila jsem taťku, aby s námi jel ven a nechal se vyfotit - zase nějakou fotečku, co by rodinka. Ale on byl línej a tak jsme vzali babičku. Máme takový oblíbený park, kde se rádi fotíme. Cestou nám usnul kluk a tak jsme si poseděli v autě, já došla koupit do kavárny kávičku a čekaly jsme, až se brouček probudí. Po asi 45 mi to nedalo a vzbudila jsem ho. Bála jsem se, že bude nepříjemnej, ale hned po tom, co se tam objevil první pejsek, byl Mareček jak sluníčko. Jen se moc nechtěl koukat do fotoaparátu. 

Cvičení dobrovolných hasičů - tentokrát si pro nás jednu akcičku připravil tatínek. Na Liberecké přehradě probíhalo cvičení a bylo tím zajímavé, že nacvičovali záchranu tonoucího z ledu pomocí vrtulníku. "Randálník", jak jsme mu s Marečkem říkali, přiletěl o 25 minut déle, než bylo v plánu, ale i tak se nám to líbilo. Mára nejdřív spinkal - randílník ho nevzbudil, ale pak se také díval a byl nepříjemný, když náhodou pořádně neviděl. Táta si pak odskočil do města a my na něj u přehrady čekali - jen mu to trvalo nějak dlouho, protože Mareček stihl vyjíst všechny křupínky ze své křupínkové krabičky :oD. A já byla promrzlá na kost. 

První dospělácké jídlo - nedalo mi to a tak jsem mu připravila první takové nějaké, no dejme tomu dospělácké jídlo. Dostal bramborovou kaši, do které jsem mu přidala ještě trochu brokolice a jen rozmačkala a k ní dostal kuřátkový plátek nakrájený na malé kousky. S takovým gustem si to prohlížel :oD. A asi to i chutnalo, snědl všechno ani mamince nic nenechal. 

Velikonoční pečení a barvení vajíček - tak říká se, že děti chtějí objevovat a zkoušet a tak jsem se rozhodal, že letoční pečení budu dělat spolu s Marečkem. Takže jsme spolu vážili mouku - Mára si v ní vymáchal celou ruku, vážili cukr - učila jsem ho ulíznout si prst, odměřili tuk - Mára ho strkal ještě v obalu do pusy, moc mu nejel, dávali vajíčka - tak ty byly hezky daleko od Marečka, ale stejně se na ně snažil dostat. Pak jsme společně míchali těsto - tak to se mu líbilo nejvíc. Brát těsto do ručky a mačkat ho, jo to by mu šlo. Těsto jsme nechali odstát a pak jsme společně vykrajovali zajíčky. A zde nastal největší problém akce - Mára, ač měl dudlík v puse, chtěl okamžitě neupečeného zajíčka konzumovat. Myslím si, že se nám perníčci povedly - teda Mára stihl sníst dvě perníková srdce (která měli dostat s tátou k Velikonocům) ještě před tím, než jsem je stihla namalovat. 

Barvení vajíček bylo taky prima. Mára seděl vedle mě v židličce a pozoroval, co to dělám. Babička nám vajíčka obarvila v cibulových slupkách a já na ně pak malovala voskem. Nejvíc mě pobavilo, když jsem mu ukazovala, jak krásně to vajíčko vypadá, on okamžitě vyplivnul dudlík a otvíral zobáček. Mno co víc si přát, to je přeci krásné ocenění práce - "mami, je to prostě k sežrání" :oD. 

Velikonoční foto - tak nakonec jsme dělali ještě jedno focení na Velikonoce, abychom mohli rozeslat přáníčka. Stejně na to pak mamka v tom shonu zapomněla a posílala je jen někomu. Mára nechtěl spolupracovat, utíkal ze záběru a tak jsem ho musela dát do koše. Bojím se, že za chvíli pro něj nebude ani ten koš nějakou překážkou. 

Velikonoce - byly supr. Ráno mi nabančili ty moji dva chlapáci a já pak šla k babičce čekat na koledníčky. Kluci zase začali objíždět rodinu a známé. Marečkovi se asi nejvíc líbilo u tety. Dorazili mu tam tři princezny - starší, jak Mareček - a poctivě se o něj staraly. Do toho tam pobíhal pejsek a i dospělí dávali Marečkovi mňaminky.

Oslava prvních narozenin - tak a Mareček oslavil i svůj první rok. Uteklo to jako voda. Je úžasnej a já jsem z ně mimo stále víc a více. Oslava byla pouze s rodinou. Já nechala udělat dorta ve tvaru pejska a taky řezy. Udělala jsem chlebíčky. Bráchova dcera mi sehnala čepičky, frkačky a balónky. Vytiskla jsem myšičková písmenka a sestavila jsem z nich nápis Krásné narozeniny, který jsem mu přidělala na záclonu. Dostal hromadu dárků, které si snad ani nezasloužil. Obveselil celou rodinu. Sfouknout svíčka se mu nepovedla, ale rozhodl se, že to dá rukou :oD. Rozmatlat a ojedl pejska, pustil se do chlebíčků a pak si už jen hrál, hrál a hrál :o).