Mareček 18. měsíc (září)

OSMNÁCTÝ MĚSÍC

A máme tu září, měsíc, který mám spojený především s houbařením :o), dovolenou v Hamrech, začátkem školy (ač většina dětí od bráchů chodí už na vysokou, takže mají ještě volníčko) a tím, že se nám začíná blížit podzim, začínají se barvit listy a já se mooooc těším na podzimní futečky - barevné, zalité sluncem a prostě kouzelné. 

Náš velkej houbař

Co zvládáme: 

Musím se smát, když jsme tady u baráku venku a Máru pozorují ženské, tak mi hned říkají, že on z toho lezení po čtyřech, začal rovnou běhat a chůzi vynechal (opravdu se k němu hodí to pojmenování tryskomyš). Halt když jdeme na procházku a on nechce jet v kočárku, tak mu přidělávám kšíry, protože s tím rostoucím pupíkem mu prostě přestávám stačit!

Máme pár oblíbených slov, jako jsou hači, houpi, mimi, kiti, ero, haf, mňou, děti, ham, mami, babi, tati. Nejoblíbenější je ovšem stále to ham :oD. Legrace je, jak se neučil říkat mami - to takhle jsme v lese a babička hlídá Máru - já pobíhám a hledám houbičky a když jsem dlouho pryč, tak se najednou ozve mamiiiiiiiiiii :oD, asik jsem mu fakt chyběla, že se naučil říkat i to mami. 

V tuto chvíli máme tedy 11 zubů, malý je po očkování u paní doktorky, taky byl na 18 měsíční prohlídce. Měl 10,2 kg a ta výška, ufff :oD nevím, to jsem teda ale macecha. Paní doktorka mu tam ještě napsala, že nedává slova dohromady (jak by mohl, když sotva zvládá slova samostatně, ale snaží se a to se počítá, mno ne???!!!)

Zásuvková mánie stále trvá, ale byla mu trošku omezena, protože jsem do šuplíků dala laťky, takže je neotevře. Otevírá skříně, ale zatím z nich nic nevyndává. Otevířá skřiňky s nádobím, ale zatím si troufá jen na plastové věci, takže hrnce jsem ještě vyndané neměla. A co víc, naučil se zavírat myčku, takže vždycky je tato činnosti na něm a on je hrdý, že nám mohl pomoci. 

Konečně se rozhoupal a nebojí se lést na klouzačku, kolotoč, doma si sedne na auťáka a odstrkuje se, dokonce si vylezl i na houpacího koně. Občas s ním chodíme do bazénu, z toho je stále takovej nějak přepadlej. Jako bonus tam tudle Martinovi spadnul a tak je ještě vyplašenější, než normálně. 

Snaží se krmit sám, je to docela legrace, plné ruce hraček a najednou by si měl dát něco do pusy. Vždy musí všechno odložit, pak popadně lžičku po době se mu podaří něco nandat a pak když to dává k puse, tak to druhou rukou vezme ze lžičky a strčí do pusy - je to prostě zlatíčko :oD. 

Zajímavé akce: 

Dovolená na Hamru - každý rok jezdila babča s dědou na začátku září do chaloupky od firmy, kde děda pracoval. Po jeho smrti se na nás obrátili, jestli tam stejně nechceme jet - samozřejmě ano. Takže základní složení bylo babča, teta, já a Mára a pak se u nás střídal zbytek rodiny. Bylo to moc prima, chodili jsme houbařit, Mára tam řídil jak tygr. Vezli jsme z domova jeho postýlku, aby mi tam neutíkal ... akorát když ji chlapi sestavili, tak jsem se jich zeptala, jestli projdou dveřma - neprošli, takže se dávala do chaloupky oknem :oD. Týden nám rychle utekl. 

Návštěva bazénu: Nedalo nám to a když počásko nebylo moc nic, vypravili jsme se do bazénu. Mára z toho teda dvakrát u vytržení nebyl, on se prostě stále tak nějak bojí, ale říkali jsme si, že to se musí překonat a tak jsme se tam vypravili. Ke konci už se mu tam docela i líbilo. Bylo tam spoustu dětí a on si tam tak hezky v té vodě hrál a prolézal. Jen kdyby ho ten táta nebral na klouzajdu, té se bojí a ty fotečky, co jsem tam nafotila, vysloveně měl smrt v očích :oD. 

Výročí Ještědu: Ano, naše dominanta měla narozeniny a v rámci toho byl docela hezký doprovodný program. Počasí sice nebylo úplně nejideálnější, ale to nás přeci nemohlo odradit. Nejdřív jsme se vypravili na prohlídku tramvajového a autobusového depa. Mára byl nadšenej, že si mohl sednout na místo řidičů a v tramvaji mohl dokonce zacinkat. Pak jsme vyrazili vzhůru na Ještěd, kde projížďka lanovkou byla levnější a tudíž tam byly dlouhé fronty. Čekání ve frontě Máru moc nebavilo a dával nám to značně najevo. Ostatní dětska se jevila v pohodě, jen to naše škvrně tam dělalo takový virvál a ještě k tomu utíkalo, až tam na něj jedna starší paní zahartusila - to byl na chvíli klid, ale fakt jen na chvíli. Jízdy v lanovce se bál, ale jak jsme byli opět na pevné zemi, bylo to zase to naše staré neposlušné zviřátko :oD. V Ještědě ještě ochutnal nějaké mňaminky a pak už jsme zase jeli dom a Mára byl celej utahanej :o). 

Prohlídka s prstíkem: Tak konečně nastal další den D a my zase vyrazili do nemocnice, aby se nám podívali na ten Márův "skákací" prstík. Tentokrát opět k nějakému panu doktorovi, ač nás ten předchozí posílal k paní doktorce. Pan doktor mrkl na prstík a jelikož jsme byli objednaní na odpoledne, na prstíku nebyla znát žádná odchylka :oD. Ale já jim to říkala, že je to vidět dopoledne a že on to během dne rozhýbe. Nicméne pan doktor konstatoval, že se to bude muset řešit operativně. Sice jsem zkoušela, jestli by nepomohlo nějaké cvičení, nebo tejpování, ale prý spíš ne. Že pro jistotu to ještě zkonzultuje s tou paní doktorkou, ke které jsme měli být objednáni. Měla jsem si za týden zavolat (já na to samozřejmě zapomněla, tak jsem tam volala asik až za deset dní) a závěr, mám mu na noc ten prstík pomocí obvazu svázat s vedlejším prstíkem a dát tam třeba dřívko od nanuka - že paní doktorka má dobré zkušenosti, že se to po tomto "zákroku" spraví - takže jak jsem stále dokolo opakovala tejmování, očividně to bylo na místě!!

Běhání po úřadech - jo, to je další činnost, které jsem se v září věnovala a kterou Mára z duše nenáviděl, ale copak mohu za to, že kvůli té svatbě musím změnit kde co a co kde??!! Snad už to brzy skončí :o)