Je libo neštovice? Mějte v rodině bratránka ze školky

Plané neštovice jsou virové infekční onemocnění. Ten vir je rychlý a nesmlouvavý. Měli jsme rodinnou oslavu (jsme početná rodina, takže jich bývá mnoho) a teta zmínila, že mají ve školce neštovice, ale kluci, že nemají žádný pupínek. Jenže pupínek byl schovaný. Po dvou dnech volala, že je Kubík osypaný. Dva dny před výsevem je už ale člověk infekční, takže máme 21 dní inkubační dobu. Bezva :-(

Můžu v takovém případě chodit mezi děti?

Řešila jsem toto dilema, protože jsme v průběhu roku chodili na několik kroužků (plavání, hrátky s dětmi, miniškolička...). Nahlédla jsem do diskuzí a ptala jsem se lékařky. Všude jsem se dozvěděla to samé. Neměli bychom být nebezpeční pro okolí, pokud se neobjeví první pupínek. Pak to je ovšem mazec. Blížil se 21. den a tak jsem si říkala, že to máme za sebou a že nás neštovice prozatím minou.  

Průběh

Nastal 21. den a Niki se probudila s vodnatým pupínkem na hrudníku. Nebylo o čem polemizovat, byly to neštovice. Večer už jich měla plné bříško. Žádnou teplotu. K doktorce se v takovém případě nesmí - infekčnost. Tak jsem ji zavolala a ona mi doporučila Imazol. Myslela jsem, že to zvládneme bez mazání, ale večer jsem rezignovala a začala mazat. Nikču to bavilo a pomáhala mi. Druhý den bylo už plno neštovic na hlavičce. Říká se, že jedna je ta "pravá" - "královna". PCHE!!! Tak Niki jich měla asi 30 na hlavě, 4 na bříšku a 1 na noze. Ostatní byly proti nim zanedbatelné. Zhruba pátý den přišly horečky. Trochu jsem se toho zalekla, protože jsem si myslela, že jsou jen ze začátku a takhle v průběhu to značí nějakou komplikaci. Ale druhý den už byla bez teplot. První týden jsme tedy přečkali doma. Ačkoliv Nikča doma nerada spí (pořád raději v kočárku), tak byla moc hodná a v poledne usínala. Druhý týden jsme nechodili mezi děti a těhotné, ale k babičce a dědovi jsme na návštěvu zašli. Už také spala přes poledne v kočárku. Po 14ti dnech jsme šli k doktorce na kontrolu a ta konstatovala, že už nejsme infekční a můžeme mezi děti. Hurááá.

Drbání

S tím jsme naštěstí problém neměli. Nikča byla statečná a pokud se potřebovala poškrábat, tak to dělala jen hřbetem ruky a nebo si na místo trochu zatlačila plínkou. Ale jinak je na to prý dobrý VIRASOOTHE gel.

Hygiena

Někdo doporučuje sprchovat a pak jen poklepat na kůži ručníkem. Nevysušovat. My jsme to první dny neaplikovali. Nebo hypermanganové koupele. Z těch mám respekt. Co to je špetka prášku? Když dáte víc, tak to může leptat. No hrůza.  Naštěstí, když jsme měli neštovice, tak venku nebylo žádné vedro, tak se Niki moc nepotila. Poctivě jsme vydrželi první dny nemýt (pouze pohlavní orgány a zadnici). Později jsem ji rychle osprchovala.

Doléčení 

Protože měla Niki některé neštovice opravdu velké (naštěstí ne v obličeji), tak jsem se bála, že bude mít jizvy. Konečně přišlo i pár teplých dní a jizvy nemají sluníčko rády. Poctivě jsem promazávala bepanthenem. Musím říct, že se jizvy stáhly a teď už po nich není ani památky. Když jsme šli ven, tak jsem na místa, kde byly neštovice dávala větší vrstvu opalovacího krému (samozřejmě, když nepršelo :-). Imazol na kůži ve vláskách zůstával ještě dlouho potom, co se poslední stroupky odlouply. A to jsme mohli mýt hlavu denně.

Perlička na závěr

Když už měla Niki stroupky, tak je nechtěla nikomu ukazovat. Ani moc nechtěla, ať na ni šaháme. Takže moje promazávání bepanthenem šlo těžko. No ale přišli jsme na hravé dopoledne. Niki ve svém živlu, protože kamarády dlouho neviděla. Já ve svém živlu, protože jsme konečně byli mezi lidma. No a za chvilku koukám - Niki s Ondrou v koutku. Niki vyhrnuté tričko a Ondra ji dloube ty největší stroupky :-) Tak jsem pak mazala o to víc.