Inzerce
Inzerce
Inzerce

Rodičovství z jiného úhlu pohledu - tatínkovského II. díl

Téma: Moje rodina
26.10.2013 20:39:56

Dva tatínkové a jejich úhel pohledu. Na další tři se můžete podívat v I.dílu    

Otázky:  

1) Jak se změnil tvůj život s příchodem potomka/potomků?  

2) Jakým způsobem jsi se zapojil do příprav na příchod miminka? Předporodní kurz, prohlídka porodnice, nakupování věcí pro miminko, masáže maminky, mluvení s břichem... Co vás napadne  

3) Byl jsi u porodu? 

4) Pamatuješ na první dojmy?

5) Jak jsi se zapojil do pomoci s miminkem? Př. střídavé vstávání, uspávání, koupání, přebalování...

6) Jaké je to teď, když jsou děti starší?

7) Používáš Bepanthen i na něco jiného, než je zadeček vašeho dítěte?  

Jirka - tatínek Elišky, manžel Lucky

 

1) Narození Elišky byl největší zázrak, jáký jsem zažil. Už jenom  proto, že se na život koukám trochu jinak. Dal jsem za pravdu mým rodičům. Učím se mít obrovskou odpovědnost za svojí rodinu.  

2) Snažil jsem se být psychickou oporou Lucky a vše s ní probírat. Nakupování jsme řešili většinou společně.

3) U porodu jsem byl a rozhodně nelituji. Bylo to krásné. Naštěstí měla Lucka porod relativně snadný a rychlý.  

4) To byla čistá euforie. Všechny pocity najednou. 

5) Snažil jsem se zapojit a pomáhat hned od začátku, tak jsme společně koupali, já se naučil přebalovat. Občas jsem vzal Eli ven, aby měla Lucka čas jen pro sebe.

6) Je to mnohem zabavnější než na začátku, když Eliška jenom jedla a spala. Už se s ní dá mluvit a dělat "úplně" všechno.  

7) Na poranění ruky. Měl jsem menší popáleninu a na noc jsem ji namazal a zavázal. Do rána to bylo mnohem lepší.   

Luky - tatínek Nikoletky, přítel Dii 

 

1) Mám větší strach a taky zodpovědnost.

2) Veškerou výbavu jsme podědili po dětech mých sourozenců, takže jsem se o nakupování kočárku a postýlky nemusel starat. Mým úkolem bylo pouze složení postýlky. Dvakrát jsem s Diou absolvoval gynekologickou prohlídku, abych Niki viděl ještě v břiše. Párkrát jsem Niki něco řekl do břicha. 

3) Nakonec ano a zatím si stojím za tím, že to bylo poprvé a naposled. Připadal jsem si tam zbytečný. Dia musela nakonec rodit císařem a pohled na ni v celkové narkóze nebyl zrovna příjemný. 

4) Šok. Diu jako "mrtvou" sešívali a já jen koukal na tu naší malou, jak ji otírají, zadělávají pupečníkovou šňůru, popisují... Pak se mě sestřička zeptala, jestli už jsem něco fotil, tak jsem se vzpamatoval a udělal asi dvě fotky. Nejprve jsem se bál vzít malou do ruky a ještě před porodem jsem říkal Die, že dokud bude malinká, tak ji bude muset chovat ona. Jenže na sále mi ji sestřička vložila do náruče a řekla, ať si ji odnesu na novorozenecké. Co mi zbývalo. Vlastně jsem za to moc rád.

5) Ze začátku jsem vlastně nejvíc choval - paradoxně:-) Pak jsem i trochu přebaloval, jen tu čůrací verzi. Pokud to vyšlo, tak jsem se snažil být doma na koupání. Uspávání si beru na starost až nyní, kdy můžu usnout dřív než ona.

6) Mám o ní větší strach, než když byla malá. Ale je s ní i o hodně větší sranda, i když víc zlobí.

7) Zrovna včera jsem s ním mazal místo, kde jsem vytáhl klíště.  

Poslední změna: 26.10.2013 20:43:02
Diskuze
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×