Inzerce
Inzerce
Inzerce

Mareček 13. měsíc (duben)

Téma: 2. rok
13.05.2013 07:38:59

TŘINÁCTÝ MĚSÍC

Měsíc utekl jako voda a já tomu nemůžu vůbec věřit, že Marečkovi byl rok a teď startuje druhý :o).

Co zvládáme:

Stále nechodíme, ale není kam spěchat. Teď si zamiloval hru - vylézt na postel (nebo se nechat posadit na gauč), stoupnout si a jako hruška padat. Občas mám pocit, že to jeho bum musí být mimo postel či gauč, ale zatím se vždy trefil. Také ještě nekomunikujeme - teda on umí docela hezky říct máma, ale používá to jedině ráno, když chce z postýlky, pak to z něj během celého dne nedostanu :o). Umí ukazovat, jak je velikej, ukazuje na nos, oči i pusu, konečně se naučil dělat paci paci. Taky umí udělat prosím, prosím a nedávno se naučil dělat ručičkou tikťak - hodiny v místnosti objeví rychlostí blesku (furt se na ně chce chodit koukat, pozoruje sekundovou ručičku a ručkou dělá tikťak). Jelikož jsme byli zdraví, tak jsme věčně trajdali venku, když ho posadím na zem, tak automaticky začne trhat trávu - trhá, trhá a nikoho a ničeho si nevšímá. Dostal nové hračky (zdědil), takže stavíme z kostiček hrady, kostičky prohazuje dírkama. Taky dostal nové knížky, takže čítáme - nejraději ty knížky, kde jsou magnetické papíry s obrázky, které strašlivě rád dává do papuly, chjo :oD. Baští všechno, na co přijde - má rád rybičky, tak aspoň nějaká pozitiva. Zeleninku stále baští ve velkém, takže si spolu děláme zeleninkové polívčičky. Jo a stále více miluje děti. Chce společnosti, hned na ně sahá a snaží se nějak komunikovat. Když jsme s holkama od bratránků, tak všichni lezou po čtyřech a křičí u toho - a Mára je pak v sedmém nebi :o).

Zajímavé akce: 

Plaváníčka - stále se řadí mezi zajímavé akce, ale jak se zdá, budeme je muset ukončit. Jak byl Mareček skoro měsíc nemocný, tak jsme nechodili plavčit a já nevím, vypadá to, jako kdyby ho to nejen přestalo bavit, ale jako kdyby z toho měl i strach. Přijdeme na plavání - vše je v pohodě. Vlezeme do vody - vše je v pohodě. Přivítáme se se cvičitelkou a ještě stále je vše v pohodě. A ve chvíli, kdy začneme dělat ty jednotlivé úkony, které mu před tím vůbec nevadily, tak v současné době začne brečet. A po pravdě, brečí až do konce hodiny. Teď to poslední plaváníčko se dokonce přichytil buď mě, nebo Martina jako klíště a nechtěl se vůbec pustit. Nejsem si vědoma, že by se mu něco ve vodě stalo, nebo že by mohl mít nějakou nehezkou vzpomínku. Doma koupání stále miluje. Klidně se položí do vany, vodu má nad uši, skoro až k očím a vůbec mu to nevadi, prostě si tam leží, cáká a je spokojený. Nevím, kde je problém :o(. 

Hrajeme si s Legem a Duplem - to byla nějaká akce v obchoďáku, pro děti tam měli připravené kostičky a dětska si mohla hrát. Samozřejmě, když jsme tam byli poprvé, tak Mára nechtěl být v prostoru vyhrazeném na hraní. Brečel tam a nehrál si. Teprve, když se kolem něj začala točit nějaká holčička, tak se vzpamatoval. Když jsme tam přišli podruhé - už to znal - a tak jsem mohla klidně odejít a vůbec se nevzrušoval. Prostě si hrál a nevnímal okolí. Hned na to jsem mu doma rozdělala jeho Duplo, které dostal od babičky k svátku - moc ho to baví :o). 

Prvně na kolotoči - sice máme kolotoč přímo před barákem, ale zatím tak nějak nebyla příležitost na něj Máru umístit. Tudle jsme šli s babčou na procházku a u kolotoče nikdo nebyl, tak jsme se rozhodly, že Máru potočíme. Ze začátku moc nadšený nebyl, ale postupem času se mu to opravdu začalo líbit. Měla jsem takovou radost - konečně nějaká atrakce, která ho zaujala  a co víc, kterou máme přímo před barákem. A kdo by to byl býval očekával, druhý den přijeli z města a opravený kolotoč nandali na auťák a odvezli, zbyla tu po něm jen kovová tyč. Stále čekáme, kdy už ho konečně vrátí, ale jelikož už je to víc jak měsíc, tak se mi moc nezdá, že ho hned tak vrátí. :o(

První prodřené kalhoty na kolenou - tak je to tady, konečně se mu to podařilo. Normálně si při lezení totálně prodřel ohromné díry na kolenou. Moc bych se teda nedivila, že tomu ručičkou trošku pomohl - on jak někde vidí díru v látce, tak je jak šílenej a okamžitě začíná šťourat prstíkem. Tydle kahloty jsem si musela i vyfotit, abych měla takovou nějakou kouzelnou vzpomínku - halt už je to velkej kluk. 

Výlet - s babičkou jsme se vydali na výlet za kopec. Bylo to moc prima, zaparkovali jsme autí a jeli se projet, udělali jsme takové velké kolečko a pak jsme se zastavili u známých - musím podotknout, že všude kvetly kytičky a my byli úplně mimo - Mareček se natahoval a chtěl všechno, všechny trhat.  

Čarodejnice -  jelikož se letos pořádali kousek od baráku, nedalo mi to a vyrazila jsem tam. Táta zůstal doma, protože byl na nemocenské a mě si teda pod svá ochranná křídla vzali známí. Musím podotknout, že pršelo, tak jsem nasadila slídu a tudíž Mára bulel celou cestu na místo určení. Teprve, když jsem mu slídu sundala, přestal brečet - ale mokl, mno. Nebyli jsme tam moc dlouho. Koukli jsme na taneční vystoupení, vystáli jsme si frontu na balonek a pak jsme se mokrý rozhodli jít domů. 

Výlet na Sychrov - svatební dny - v novinách jsem se dočetla, že na Sychrově mají být svatební dny a jelikož si stále pohráváme s myšlenkou na svatbu, nedalo mi to a vypravila jsem se tam s babčou. Martin byl stále na nemocenské, chjo a jelikož venku bylo nááááádherně, moc jsme si to užili. Já si prohlédla šaty, výzdobu, dortíky, vzala si kontakty na fotografy, kadeřníky a Mára si užil běhání a to jak po trávě, kobercích, tak přímo v prostorách zámku. Moc se mu to líbilo a i my s babčou jsme byly nadšené. 

Focení v Praze - Dortová spoušť - když měl Mareček ten první rok, tak se nám zadařilo nechat se vyfotit v rámci výhry u jedné profesionální paní fotografky. Jestli máte takovou příležitost, tak to určitě využijte, protože Mára si to nesmírně užíval. Dostal dorta, kterého jsme před něj postavili a on si ho mohl rozebrat na součástky. Byl v tom nejlepším oblečení - které teda po skončení muselo rovnou do tašky a doma urychleně přemáchnout a vyprat, ale bylo úžasné se na něj koukat. Nejvíc se mi líbil ten první pohled  - podíval se na nás s výrazem v očích - jako fakt si na toho dorta můžu sáhnout?? Pak už se na nás ani nepodíval a likvidoval, likvidoval a likvidoval. Museli jsme tleskat, smát se, volat, dělat blbosti, aby zvedl hlavičku a fotografka měla aspoň nějakou možnost ho vyfotit :oD. Až budou fotečky, tak taky určitě nějakou přiložím. 

Zajímavosti - třeba se mu podařilo vzít ze stolu jahodu a rozpatlat ji po sobě, po zemi a taky z velké části ji dokázal zbaštit. Jen nevím, jak se k ní dostal, na židli vylést neumí a jahoda byla uprostřed stolu - nezjistila jsem, jak se mu to povedlo. Zase jsme fotili - dvě nádherné holčičky a mám pocit, že Mára se do té menší zamiloval :oD. Mára zvládl první cigaretu :oD. Táta si nechává na nočním stolku ležet cigarety a v nestřeženém okamžiku Mára naběhl, vyndal cigarety z krabičky a už to bylo. Rozdrobil je, rozlámal je a jako bonus je začal baštit. Úplně se mu zvedal žaludek, bylo slyšet, jak natahuje, ale furt je rval ručičkou do pusy. Chjo, je to prostě zvíře!!!

Poslední změna: 14.05.2013 23:59:16
Diskuze
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce