Mateřské centrum Medvídek Mnichovice , školka Medvídka Pů ,Štěpánkova školička 1. pracovní den (nakouknutí do zákulisí)

Majitelka školičky se na mě obrátila s prosbou, zda bych jim nepomohla v kritické situaci, kdy opustily práci hlídacích tet dvě paní najednou. Souhlasila jsem a hned druhý den nastoupila. Vzala jsem si s sebouz Štěpánka i Andulku, která dobírala ATB a do své školk y ještě nemohla.

Připravila jsem si jen nějakou výtvarku a říkanky. Po ranním kolotoči jsem úspěšně s oběmi dětmi dorazila do školičky. Pár dětí už bylo v hrací třídě a my jsem se jen přidali. To že jsem zůstala udělalo největší radost Štěpánkovi. Dětí bylo celkem 7. Dětičky jsou převážně dvouleté a také uplakané, hlavně holčičky, ale moje Anička byla neuvěřitelnýmn tahákem a vlastně všechny uplakánky utišila, kouzlo nebo empatie? Strašně jí to bavilo a děti na ní mohly oči nechat.

Od 8 do půl 9 byl trochu chaos, taky díky tomu, že jsem neznala řád a program a nevěděla jsem co si můžu dovolit, byly jsme tam dospělé jen dvě...

Nakonec jsem dětem zpívala pohybovou písničku, až se začali zapojovat. Pak jsem vytáhla nafukovací balonky a v "tělocvičně" jsme si s nimi začvily a pohrály těla.

Děti si mezitím odcházejí čurat, nebo se ptáme zda se jim chce, průběžně smrkáme i pijeme, ale všimla jsem si, že pití jsem jim nabízela jen já. A musela jsem čaj naředit vodou, protože druhá paní nepřišla tak včas, aby byl čaj studený už na osmou, tudíž byl prostě horký :-(

 V půl desáté byla svačinka, opět chaos, protože z kuchyňky se jídlo nosí na několikrát na malém tácku a do vzdálené třídy a děti čekají, tak jsem slíbila, že zítra přinesu tác velký. Jedna teta připravuje svačinku, druhá baví děti. Až když byla svačina na stole, tak jsem pochopila, že prostírání děti nedostanou, i když jsem je tam viděla, bryndáček pro čuňátka zůstával v kuchyňce, i když byl fakt pořeba, řekla jsem si, že teda holčičku převlékneme po jídle, ale to prý ne. Bylo mi líto, že si ani nepopřejí společně dobrou chuť.

Potom jsme děti oblékly na ven, to byl mazec. Já jsem každému dala vestu a veselá připomínka, že je ještě nikdy na sobě neměly, mě spíš vyděsila, než pobavila. Děti nebyly vůbec zvyklé jít ve dvojicích, já chápu že se neznají, ale řád to proboha mít musí, zítra to natrénuju ještě ve školce, protože to bylo fakt o malér. I když jsme šli pomalu, tak se stejně stalo, že přední dvojice byla o 5 kroků napřed a jelo auto, sice krokem, ale já měla fakt strach. Venku jsme byli asi hodinku. Došli jsme na blízké hřiště.

Úspěšně jsme se vrátili do školky a já s Aničkou sjela do blízké jídelny pro obědy. Děti při mém odchodu plakaly, to mi bylo líto. A zase jásaly, když jsme se vrátily, ale to mohlo být i tím přivěženým obědem :-)

Druhá teta připravila  ve 12h příbory a polévku, tu moc dětí nejedlo, a pak nandala filé (nenakrájené??) a br. kaši do malých misek. To jsem tedy nechápala, tak  jsem těm chuďátkům napižlala filé už v misce a popřáli jsem si dobrou chuť a začali jíst.

A potom už si pro děti začaly chodit maminky a mě se dost ulevilo. Štěpán si našel u mě  v batohu dudlík, což mě teda nepotěšil a chodil tam s ním po školce. Domů jsme šli před 14hodinou.

Majitelka mi večer volala, zatím nevím jakou odměnu mám, protože ona má nemocné děti, takže dnes nemohla přijet. Mluvily jsem stručně o celém dni. Ale vím jistě, že toto dělat na plný úvazek nechci, ve dvou určitě ne. A za to že tam Štěpánek bude moci chodit každý den, prostě jako výměna za mou práci, tak to taky ne, to budu raději s ním doma a bez strachu o ostatní, budeme jezdit na výlety a ještě si udělám práci na zahradě atd. Zítra by se tam měla stavit, tak uvidím co mi nabídne, určitě ji pomůžu než někoho najde, ale nic víc.

Překvapilo mě jak jsou i ty dvouleté děti chytré, bystré, jak krásně mluví a je vidět nesmírný rozdíl mezi holčičkami a kluky. Jeden kluk je tříletý a s ním prostě nebyla žádná práce, sám si hraje, s ostatními taky, sám se vyčurá... Zítra jich tam bude strašně moc, takže ven nejdeme určitě, budeme konečně malovat. Budu mít s sebou zase obě děti a před jednou odjedeme a odvezu je dědovi a pak pádím na pohovor do další práce.

Tak dobrou.