První nastavení aneb jak se Bublinka slyšet učí

Pondělí 20. června 2011 bude navždy pro naši rodinu jedním z nejkrásnějších, tedy vlastně až po 13. červenci 2009, kdy se náš syn narodil . Tento den jsme si jeli do Prahy vyzvednout vnější část kochleárního implantátu. Protože všichni sledujete průběžně náš příběh, tak už víte, že to znamená, že Tomášek dnes poprvé v životě uslyší své první "cosi".

Vnitřní část CI mu byla voperována 19. května 2011 v Motole, ta se skládá z těla implantátu, což je přijímač/stimulátor, který se chirurgicky umístí pod kůži za ucho a svazku elektrod, který se zavádí do hlemýždě. Tyto elektrody rozšiřují možnosti způsobu stimulace sluchových vláken a umožňují použití různých strategií kódování a zpracování řeči. ( zdroj www.aima.cz ).

Vnější část CI se skládá z cívky a řečového procesoru s mikrofony.  Řečové procesory jsou velmi výkonné mikropočítače, které převádějí okolní zvuky a řeč na elektrickou informaci. Elektrická informace je vysílána do implantátu a dále do sluchového nervu a do mozku, který ji vnímá jako zvuk. Všechny řečové procesory Nucleus jsou digitálně programovány, což dává technikovi možnost každý procesor jemně vyladit podle sluchových potřeb jeho uživatele. ( zdroj www.aima.cz )

Tolik k odbornější části a teď konečně k nám.

Přiznám se dopředu, že jsem měla pořádný strach a ještě pořád ho vlastně mám, protože jsme "pole neorané" a tak můžeme snadno udělat chybu a napáchat tak nějaké škody, aniž bychom chtěli. Načteno něco mám, koneckonců jsem nějaké korunky od Vás použila i na nákup odbornější literatury, abych nebyla úplně mimo. Jenže teorie je od praxe hodně vzdálená. 

V šest ráno jsme vyrazili směr Praha - klinika U Mrázovky, abychom tam kolem deváté byli, protože jsme ještě měli jít na kontrolu k Foniatrovi. Naše chytrá navigace nás sice odkláněla od beznadějně ucpané Prahy všemožnými uličkami, ale i tak jsme dorazili až v půl desáté. Všichni tři jsme byli totálně zpocení, protože u nás bylo patnáct stupňů a v Praze 25, což je teda šílený rozdíl. Naštěstí jsem s tím tak nějak počítala a byla nachystaná. Tom jel v tenoučkých tepláčkách a tričku a ponožkách, které po deseti minutách jízdy skončily na zemi u botiček. My jsme naštěstí byli oblečeni ve vzdušném a relativně nemačkavém, takže jsme vypadali kulturně. Nevím, co budeme dělat v létě, to asi budeme jezdit nazí. Převlíkli jsme Toma do slušného oblečení a vyrazili na kliniku.

Po pěti minutách nás sestřička pustila k našemu  foniatrovi, který byl dnes výjimečně docela dobře naladěn. Prohlédl Tomáškovi ouška, nosík i pusinku. Až na rýmu a tři stehy, které ještě má v oušku,  se mu líbil.  Nejdůležitější otázkou pro mě bylo, zda se Tomášek bude moci letos koupat v bazénku. Tak smí, ale pouze v opravdu čisté vodě. Zahojeno sice má, ale pokud by se mu tam dostal nějaký binčus, tak by to tam nadělalo řádnou paseku. Co se týče stehů, tak až pojedeme na třetí nastavení a ještě je budeme mít, tak z Mrázovky pojedeme do Motola a tam nám je nějaký lékař vytáhne. Osobně si myslím, že by to mohl udělat náš doktor z ORL, ale přít se s ním rozhodně nebudu.

Bublísek dostal svačinku a šel dělat inventuru v hračkách v čekárně. Když nadělal řádný bordel a my byli v nejživější debatě s jednou paní, tak přišla logopedka a šlo se na zapojení a nastavení.

Taková trošku větší místnost  s velikým stolem, hračkami, počítačem a hlavně maličkým dvojitým kulatým okýnkem, to mě strašně zaujalo, bylo takové roztomilé. Náš pan inženýr, který se nám bude věnovat, je velmi příjemný pán sympatického vzhledu a líbil se mi okamžitě.  Pánů inženýrů je tam samozřejmě více a všichni jsou vedeni pod ČVUT, to na mě udělalo také veliký dojem. Přeci jen je to prestižní škola. Naše paní logopedka nás usadila kolem stolu a zaujala roli zabavovatelky a naložila Tomáškovi hračky a snažila se ho zaujmout. Pan inženýr mi mezitím podal řečový procesor, který měl místo akumulátoru nasazený kabel, který vedl do počítače. Tomášek maličko zaprotestoval, ale při pohledu na můj obličej mu došlo, že veškeré protesty budou rázně umlčeny, takže musí poslechnout.  Zabavil se hračkami a pan inženýr nám vysvětlil, že bude pomaloučku zkoušet pouštět Tomáškovi zvuky a podle toho nastaví tu hranici snesitelnosti. Napřed se nedělo nic. Tomášek si hrál, zvědavě koukal po místnosti a vypadalo to, že nic neslyší. My jsme slyšeli jen takové tlumené tóny, které nás upozorňovaly, že by mohl něco slyšet. Najednou se Tomášek uprostřed hraní zarazil a měl takový divný pohled.  A za chvilku znovu, to už jsme bezpečně věděli, že slyší. Chtělo se mi brečet a smát zároveň, ale byla jsem tak užaslá, že jsem se zmohla jen na takový připitomělý úsměv. A tak začal pan inženýr hledat únosnou mez hlasitosti. Tomášek reagoval zvědavým pohledem na takové ty příjemné tóny, nakřivením obličejíčku na ty hlasité a vyděšeným pláčem na ty nepříjemné.  Začal hledat místo u mě nebo u Ládíka, aby si ulevil. Chudýsek byl hrozně vyděšený. Nakonec se povedlo najít takovou tu únosnou mez a nastavování skončilo. Ještě chvilku jsme všichni zkoušeli bubnovat na stůl, bubínek, klapat hračkami. Byla to sranda, čtyři dospělí dělají blbosti, aby jedno mrně zareagovalo :))).  Z procesoru se vyndal kabel, nasadil se tam držák s baterkama a zavěsili jsme procesor Tomovi na ouško a cívku připojili k magnetu v hlavičce.  Zajímavé bylo, že Tomášek už nechtěl mlátit s hračkami ani bubnovat na bubínek a vůbec dělat takový ten klasický randál jako vždycky. 

Tomášek si hrál a my jsme si přebírali takovou obrovitou tašku, kde bylo všechno příslušenství. Inženýr i logopedka byli překvapeni, že jsme si mohli dovolit vzít si ovladač i akumulátory i s baterkou. Tak jsem vysvětlila, kde jsme na to vzali. Byli velmi překvapeni, že jsou na světě ještě tak hodní lidé.

Takže tolik k prvnímu nastavení , další termín máme  pondělí  27. Června, takže v psaní budu pokračovat a připojím i jak nám probíhá doma rehabilitace.