V krámě

V krámě

Anežka se rozhlédla a v duchu si říkala, tady je ale lidí a jak jsou všichni velcí. Je a tamdle ta paní má něco divného na hlavě. Ten pán před ní nemá zase na hlavě vůbec nic. To je ale legrace. Chytla se pevněji maminky za ruku a pomyslela si, já se tě nepustím, neboj.

Anežka byla pětiletá princezna a zase jednou ji maminka vzala sebou na malý sobotní nákup. Jely autobusem do obchodního centra, které bylo narváno až k prasknutí. Byl to vždy prima výlet - jízda autobusem se jí moc líbila. V podstatě nastupovaly před barákem - byly to dvě zastávky a už vystupovaly.  Věděla, že jedou především koupit čerstvé pečivo, které každou sobotu tatínkovi nosila do postele. Byl to takový rituál. Táta pak vstal a šel si s ní hrát a na to se moc těšila.

Vzaly si košík a maminka se na tu svou princeznu zakoukala. V očích své princezny viděla nějakou obavu. Rozhlédla se a uvědomila si, jak se malá musí cítit. Je tu tak plno a všichni jsou tak velcí. Také ucítila, jak ji malá pevně tiskne ruku. Najednou ji bylo princezny moc líto. Chtěla ji nějak uklidnit, potěšit. Vzala si ji stranou, dřepla si k ní a říkala jí: "Princezno moje, nemusíš se bát. Já vím, že je tu hodně lidí, ale kdyby ses mi ztratila, tak nesmíš plakat. Jsi už velká holka. Vidíš tamhle tu přepážku, jak je ta paní s kudrnatýma vlasama? Tak k té přepážce by si došla a řekla té paní, jak se jmenuješ a že hledáš maminku, která se ti ztratila. Oni by pak maminku vyhlásili rozhlasem a já bych si tě utíkala vyzvednout, protože si moje všechno! Rozumíš tomu?" Princezna se usmála tím svým krásným úsměvem od ucha k uchu a z očí ji najednou vymizela ta velká obava. Pak společně nakoupily a vyrazily zase dom. Tak jako každou sobotu.

Uplynula nějaká doba. Jednoho dne se maminka nevrátila domů. Anežka se zkoumavě divala na tatínka. Vypadal tak divně, jako kdyby ubeřečně. Ale to přeci nemůže být pravda, vždyť táta nikdy nebrečí. Přišla k němu blíž, kouká na něj a po chvilce se zeptá: "Kde je maminka?". Tatínek ji popadne do náruče. Anežka má pocit, že nemůže ani dýchat a najednou slyší, že tatínek brečí, pak jí zašeptá do ouška: "Maminka se nám ztratila, víš!". Nechápala, co to znamená, jen jí to přišlo strašně divné. Tatínek jí pak okoupal, uložil do pelíšku, přečetl pohádku. Dělala, že spí a on stále neodcházel, ležel vedle ní a díval se na ní. Pak najednou zase rychle vstal a s brekem utekl.

Ráno se Anežka probudila a běžela do ložnice. Byla totiž sobota a mělo se jet na malý nákup. V ložnici ležel táta, maminčin polštář měl zmačkaný u obličeje a křečovitě ho držel. Spal. Anežka na něj koukala, přešlapovala z nožičky na nožičku. Pak si najednou na něco vzpomněla. Začala se usmívat a běžela se obléknout. Byla rychlá jak blesk a tichá jako myška, když otevírala dveře a cupitala po schodech směrem a pak směrem k autobusu. V autobuse po ní lidé sice divně koukali, ale ona byla tak sebejistá a usmívala se na všechny strany. Věděla, že autobus musí dvakrát zatutat a ona má vystoupit. Přeci to byly dvě zastávky, že. Vystoupila před obchodním centrem. Zase tu bylo hodně lidí, ale ona přeci přesně věděla, kam má jít. Vklouzla dovnitř a mířila rovnou k přepážce. Tak, jak jí to maminka tenkrát řekla, představila se paní s kudrnatýma vlasama a chtěla, aby vyvolaly maminku, protože maminka se přeci ztratila.

Zvláštní, paní s kudrnatýma vlasama vyvolávala maminku snad třikrát, ale maminka stále nikde. Bylo to opravdu divné.

Táta se probral, ještě jednou se pomazlil s polštářem. Krásně voněl - heřmánkově - jeho manželka měla strašně řáda heřmánkový šampon. Pak s námahou vstal a chtěl jít do kuchytě udělat si kávu. Když procházel předsíní, všiml si otevřených dveří. Úplně ho zamrazilo. Vběhl do pokojíčku, ale Anežka tam nebyla. Ta děsná hrůza, co mu ochromila celé tělo, byla nepředstavitelná. Úplně se rozklepal. Rychle se oblékl a u toho už žhavil telefon a volal svým rodičům, rodičům své manželky - nikdo neměl žádnou informaci, proto volal rovnou i na policii. V tu chvíli už před domem zastavilo policejní auto ... malá byla nalezena.

V novinách stále jen malá zmíňka v černé kronice. Marjánkna (velmi známá začátáčka v našem okrese) si opět vyžádala svou další oběť. Mladá řidička nezvládla tuto pravotočivou zatáčku a díky náledí nabourala do stromu. Řidička zemřela při převozu do nemocnice.